Zjizveni 2.část
Když jsme přijeli, byl jsem tak psychycky a fyzicky vyčerpaný, že jsem se jen svlékl a zalezl do Michaelovi (velké) postele. Michael se jen nešťastně usmál a zalezl ke mě. Obejmul mě zezadu a já cítil jeho dech na krku. Znovu jsem začal brečet, tentokrát jsem se to snažil skrýt. Michael si toho ale všiml. Nic však neřekl, jen mě začal hladit na zádech.
,,Jestli ti to pomůže", řekl nakonec,, já si tím taky prošel."
,,A jak to dopadlo? Se svím tátou už se nestýkáš. Už si ani nepamatuješ jak vypadá," prohodil jsem ještě nešťastněji.
,,To je sice pravda, ale jak vidíš překonal jsem to. Už mě to tolik netrápí. A jsem si jist, že tvůj otec si nakonec uvědomí co udělal a bude to zase v pohodě."
,,Co když ne?" podíval jsem se na něj uslzenýma očima, výraz týraného štěněte.
,,Na to nebudeme myslet. Prostě to bude tak, jak jsem říkal. A teď se prospi, už je pozdě."
Měl pravdu, venku už byla tma. Jen na ulicích svítily lampy. Kotouče naděje pro tápající bytosti v temnotě. Hned jak jsem zavřel oči, usnul jsem. Ještě před tím jsem cítil jak mě k sobě Michael ještě pevněji přitisknul a oba nás přikryl slabou peřinou. Vzápetí se taky propadl do říše snů.
***********
Probudil jsem se uprostřed noci. Posadil jsem se a pohlédl na Michaela. Pravidelně oddechoval. Krátké, černé vlasy měl jako vrabčák. Musel jsem se usmát. Pak jsem znovu pohlédl z okna. Bylo po dešti a kapky se pod světlem lamp třipitily jako diamanty.
Čísi ruce mě obejmuly. Stáhli mě znovu na záda a začaly hladit po hrudi.
,,Proč nespíš?" Zeptal se unaveně Michael aniž by se na mě podíval. ,,Probudil jsem se a nemůžu usnout," odpověděl jsem nezaujatě.
,,Ráno se ti nebude chtít vstávat. Kolik je vůbec hodin?" ,,Nech toho, jseš jako moje máma," usmál jsem se. ,,Je půl jedný, ještě spi." ,,to si jako myslíš že teď usnu?" zeptal se šibalsky a políbil mě. Dál si asi dokážete představit jak to probíhalo.
Leželi jsme tam, příjemně unavení. Přitulil jsem se k Michaelovi a zanedlouho jsme oba usnuli.
***********
Ráno jsem se probudil, slunce mi nepříjemně svítilo do očí. Místo vedle mě bylo prázdné. Michael už musel být v práci. Napadlo ho, že se mi asi nebude chtít do školy tak mě nebudil.
Vstal jsem z postele, a vydal se do kuchyně. Na stole ležel nějaký vzkaz:
Ahoj zlato.Šel jsem do práce ale přijdu brzo. Už se těším, tak si užij den. Miluji tě.
Musel jsem se usmát. Oblékl jsem se a nakouknul do lednice. Nic moc tam toho nebylo, tak jsem si vzal skleničku džusu. Moje snídaně. Vlastně jsem ani neměl hlad. Chuť k jídlu mě přešla, když jsem si vzpoměl na to co se stalo včera. Na to jak otec řekl že je mu ze mě na blití. Mít odvahu, dneska bych mu řekl, že je to vzájemné.
Nevěděl jsem co mám dělat. Vzal jsem si cigaretu a přešel k oknu. Bylo po dešti. Na kapky na listech dopadalo ranní slunce. Ptáci zpívali v korunách stromů a mě i přes předešlé údálosti, bylo blaženě. Přihlouple jsem se usmíval a tahal do plic kouř. Když jsem se začal nudit, ustlal jsem postel a poklidil v bytě. Je to už opravdu špatný, když sám od sebe uklízím, pomyslel jsem si s úšklebkem.
Když jsem doklidil kouknul jsem na hodiny. Podivil jsem se kolik už je hodin a zaradoval se, protože Michael už měl být každou chviličkou doma. A taky že ano. Ani jsem se nenadál a v zámku zachrastily klíče. Michael mě spatřil a usmál se. Dal jsem mu na přivítaní letmí polibek. V tu chvíly jsem si připadal jako starostlivá manželka,co vítá svého těžce pracujícího muže, který se právě vrátil z roboty. Zakřenil jsem se.
,,Tak jak? Ozval se ti nebo ne?" Ihned jsem pochopil o kom je řeč.,,Ne, neozval. An jsem s tím nepočítal. Podívej, nechci si kazit den, pojďme si povídat o něčem jiném." Ukončil jsem debatu na téma otec a já.
,,Jak bylo v práci?" zeptal jsem se. ,,Nic moc, vlastne jako vždy. Pár nudných článků jinak jsem celý den pil kafe s nohama na stole," usmál se. ,,Tak za tohle tě plátí, příživníku?" dělal jsem si legraci. Michael jen pokrčil rameny a znovu se usmál. ,,Koukám že je tady nějak uklizeno. Snad si se nenudil?" ,,A co mám celý den dělat? Do školy se mi nechce a ty jsi celý den v práci," začal jsem se obhajovat.
,,Zítra už ale půjdeš, že jo?" zeptal se Michael. ,, Nechci aby si mě tvůj otec někde vyhlídnul a vyčetl mi, že nechodíš do školy," smál se. ,,Neměj obavy. Ten by měl vyčítat hlavně sám sobě a navíc o tobě neví." ,,Ty jsi mu o mě neřekl?" podivil se Michael. ,,Nebyl důvod. Není to tak, že bych tě chtěl udržovat v tajnosti, nebo se za tebe styděl. Ale přeci nevěděl že chodím s klukem," objasnil jsem mu situaci.
,,Tak to jo," zabručel si Michale pod vousy a vyrazil do koupelny. Slyšel jsem jak zapnul sprchu. Mezitím jsem pustil televizi a znuděně přepínal kanály. Když se dosprchoval a obléknul, přišel a sednul si vedle mě. Chvíly jsme jen mlčky sledovali televizní program, ale věděl jsem že si musím s Michaelem promluvit.
,,Měly bychom si promluvit," začal jsem opatrně abych ho nevystrašil. Michael mi začal věnovat pozornost a když viděl, jak se tvářím, nasadil vážný výraz. ,, O tom jak to bude dál," pokračoval jsem. ,,Nevím o čem bychom se měly bavit. Budeš u mě bydlet dokud se to nesrovná," prohodil klidně a dál se snažil sledovat televizi. ,, To ale může trvat i roky! A je toho víc." ,,Víc? Co třeba?" nechápal. ,,Třeba peníze. Michalele nemůžeš mě jen tak živit a víš moc dobře, že můj otec ti, za to jak mě tady hýčkáš, žádný prachy nedá," snažil jsem se mu vysvětlit o co mi jde. ,, Můj plat vystačí pro nás oba, to se neboj. A stejně nemáš navybranou, jinam jít nemůžeš." ,, To já přeci vím, ale nemůžu tě jen tak vysávat, to přeci nejde. Cítím se pak jako nějaký příživník!" řekl jsem. Michael se na mě ale jen podíval, pak se usmál a obejmul mě.
,,Nejsi mi nic dlužný," zašeptal mi nakonec do ucha.