6 KULEK (je smutný že s mím spisovatelským střevem jsem vymyslela takovýhle název)
ČAU....
Napsala jsem povídku.
Kdybyste to nepobraly, tak je to nespisovně napsaný schválně. (A taky se omlouvám za pravopisné chyby).
6 kulek
Vyšli jsme z restaurace. Ozvalo se prásknutí, to jak se za náma zabouchly dveře. Vzal jsem svýho starýho, dobrýho kámoše kolem ramen a vykročil do prázdný ulice. Před náma skotačil ten jeho malej raubíř. Chudák kluk, mámu nikdy neviděl. Zdrhla když byl ještě mimino.
Natáhnul jsem do plic trochu čerstvího vzduhu. To je panečku jiný kafe, než ten smrad v tý putyce. Věčně to tam smrdí kouřem a potem těch chlápků co tam seděj už třetim dnem. Jeden by řekl že vodit tam malího 10ti letýho kluka je trochu divný ale máme to tam všichni rádi.
Už byla tma. Tak to mám rád. Prázdný ulice utopený v temnotě. Jen pár pouličních lamp dávající naději bezdomovcům, který ležej na vlhký zemi.
Najednou vidim, jak se až moc nebezpečně přibližujou světla toho auta. Než stihnu něco nesrozumitelného vykřiknout, ze zadního okýnka se vyloupne nějaká zbraň. Rázem z mího dlouholetýho přítele udělá cedník. Na kluka sem ještě stihnul skočit a přirazit ho k zemi, abych mu mohl udělat krunýř ze svýho vlastního těla. Hrdinský to čin.
Nikdo nic neřekl, všechno se to odehrálo poměrně rychle a potichu. Jen mi připadalo že zvuk kulometu musej slyšet i v sousedním městě vzdáleným několik kilometru.
Gumy zaskřípaly a zbyla po nich jen tmavá stopa, stejně jako tělo mího kámoše a pach krve nechutně se deroucí do nozder malýho uzlíčku, kterej sem ještě pořád držel v náručí.
Sakra.
Mafie pomalu ale jistě ovládá tohle město. Teď zašli fakt daleko. Ale každej ví že s tim nikdo nic neudělá. Nejsme Bohové. Bohužel.
Jako bych mu neřikal že si snima nemá zahrávat. Blbec. Vždycky mu to šlo jednim uchem tam a druhým ven. Tady to máš. Ne, teď ne. Teď není čas na výčitky, o mrtvejch jen v dobrym.
Takže, měj se kámo a hodně štěstí v nebi.
Pomalu sem se zadíval do očí chlapce. Po tváři se mu linou slzy.
Blbej, krutej světe.
Klouček se ptá co je s tatínkem. Prej jestli je v pořádku. Sorry kluku, teď fakt nemůžu mluvit. Nechci abys mě teď viděl bulet.
Kruci.
Vůbec netušim co bude následovat. Jasně, poldové, sanitka, (no spíš pohřebák) a pak samozřejmě výslehy a další otravný věci. Je jasný že se o kluka musim postarat. ON by to chtěl. Známe se už od střední. Přátelství navěky, říkal jsem si. No, nevyšlo to.
Taky mi dost rve žíly že tuhle vraždu budu muset vyšetřit sám. Sem právník, pohybuju se v týhle branži dost dlouho a vim že tenhle případ se hned zamete pod stůl.
Blbej, krutej světe. Alespoň toho kluka si mohl ušetřit tohohle srabu.
Poldové přijížděj. Musim se teď soustředit na budoucnost. Hlavně na tu chlapcovu. Je čas přestat přemýšlet o nechutnym jednání a uvažování na tomhle světě.
Prozatím.